Hele, jako někdo, kdo si nechává dovážet kupu věcí z druhého konce světa, mě zajímá, co to znamená pro planetu. Ta námořní doprava, co vozí většinu těch populárních produktů, má na svědomí docela velký díl emisí skleníkových plynů.
Konkrétně se podílí na 3,5 až 4 % všech globálních emisí, a to hlavně tím slavným oxidem uhličitým. Je to sice jen procenta, ale když si vezmete objem toho, co ty lodě převezou…
V roce 2025 to dokonce dělalo konkrétně 3 % celosvětových emisí skleníkových plynů jenom z námořní dopravy. To z ní udělalo šestého největšího jednotlivého “znečišťovatele” na světě. Docela síla, co?
V podstatě každá věc, co k nám přicestovala přes moře, má za sebou tuhle uhlíkovou stopu. Je vidět, že pro náš konzumní způsob života je tohle téma dost zásadní.
I proto se teď hodně řeší, jak přejít na ekologičtější paliva pro lodě, aby se ty emise snížily.
Co produkuje nejvíce CO2?
Když se podíváme na hlavní producenty skleníkových plynů (včetně CO2), žebříček je poměrně jasný a dominance jednoho sektoru nepřekvapí.
Absolutní šampión – sektor Energetika. Ten si drží drtivý podíl, zhruba 77 % všech emisí skleníkových plynů. Hlavním motorem je zde samozřejmě spalování fosilních paliv pro výrobu elektřiny a tepla.
- Pozor, významnou část tohoto koláče, zhruba třetinu emisí z energetiky, tvoří Doprava. Mluvíme tu o emisích z automobilů, letadel, lodí a železnic, které spalují paliva vyrobená z ropy.
- Na druhém a třetím místě, s podobným “výkonem”, najdeme Zemědělství a Průmyslovou výrobu. Každý z těchto sektorů se pohybuje kolem 10 % celkových emisí. V zemědělství jde například o emise spojené s chovem dobytka (metan) a používáním hnojiv (oxid dusný), kromě spotřeby energie. V průmyslu pak o energii spotřebovanou při výrobě a některé výrobní procesy samotné, které uvolňují plyny.
- A konečně, na chvostu tohoto žebříčku, ale stále relevantní, je Zpracování odpadu. Tento sektor přispívá zhruba 3,32 % celkových emisí skleníkových plynů, hlavně z ukládání odpadu na skládkách (metan) a spalování.
Kolik procent činí aktuální podíl EU na celosvětovém vypouštění skleníkových plynů?
Podle našich měření z roku 2025 dosáhl roční objem průmyslových emisí v Evropské unii hodnoty 947 milionů tun CO2eq.
Tento výkonnostní ukazatel představuje 27 % z celkového emisního objemu celé EU, což nám dává pohled na význam průmyslu v rámci evropské bilance.
V přepočtu na jednoho “uživatele”, tedy obyvatele, vychází tato konkrétní část emisí na 2,12 tun CO2eq ročně, což dává představu o zátěži na jednotku v tomto sektoru.
Je důležité tento údaj vidět v širším kontextu celkového úsilí EU o snižování emisí a jejích dlouhodobých klimatických cílů, i když celkové evropské emise tvoří v globálním měřítku menší podíl než například emise jiných velkých ekonomik.
Kdo má největší emise?
Hele, když se ptáš, kdo vypouští do vzduchu nejvíc, tak je to zajímavý. Když se to vezme na jednoho člověka, třeba z pohledu, kolik ‘spotřebuje’ emisí svým životem, tak je jednička Katar. Mají tam fakt hodně ropy a plynu, všechno klimatizujou na max a je jich málo, takže na hlavu to dělá brutálních 67 tun CO2 za rok.
Z těch větších zemí, kde žije víc lidí, je na hlavu nejvyšší Austrálie s 28 tunami CO2. Tam taky hodně těží a jedou na energii, to je asi ten důvod.
Ale když se koukneš na celkový množství, co vypustí celej stát, a to je často spojený s tím, kde se vyrábí věci pro celej svět nebo kde se jich nejvíc spotřebuje, tak tam vedou Čína a Spojené státy. Čína je prostě továrna světa, tam se vyrábí skoro všechno, co si koupíš. A USA? To je zase země s obrovskou ekonomikou a spotřebou, kde si lidi dopřejí a jezdí velkejma autama. Takže tyhle dvě velmoci jsou v celkovém součtu největší hráči na tomhle hřišti.
Kolik CO2 produkuje příroda?
Takže, kolik CO2 “nakupuje” příroda? Celkový “sklad” atmosféry obsahuje jen titěrné 0,04 % CO2 z celkového objemu plynů. To je jako kapesné na nákupy oproti celému rozpočtu planety.
A ta roční “produkce”, ten “nový sortiment”? Kdo kolik dodává na trh?
- Někteří si pletou celkový “obrat zboží” v přírodním koloběhu s nově přidaným “zbožím”. Příroda sice “obrací” velké množství, ale její čistý roční příspěvek k nové produkci CO2, ten “nový sortiment” na trhu, je jen asi 5 %. To je jako malý butik s limitovanou kolekcí.
- A zbytek? Obrovských 95 % roční produkce CO2? To je “výroba” a “nákupy” od nás, od lidí! To je náš obrovský účet, naše masivní nákupní horečka.
Takže tvrzení, že náš “nákupní zvyk” (těch 95 %) nemá zásadní vliv na “módní trend” planety (klima)? To je jako říct, že překročit rozpočet o 95 % je jen “malá položka”! To prostě nesedí s účetnictvím.
Co patří mezi naše “velké nákupní košíky”, které tvoří těch 95 % roční produkce?
- Spalování fosilních paliv (naše neustálé “nákupy” energie a dopravy – nutná položka, ale s obří cenovkou).
- Průmyslová výroba (naše “továrny na zboží”, které chrlí CO2 jako vedlejší produkt).
- Kácení lesů (likvidujeme “sklady”, které umí CO2 “ukládat”, a ještě při tom část “zboží” uvolňujeme).
Příroda má sice své “sklady” (oceány, lesy), kam se část CO2 “uloží” nebo “vrátí”, ale naše 95% “produkce” je prostě příliš masivní, náš nákupní zvyk je příliš nezřízený na to, aby to stihly všechno pobrat a “uklidit”.
Co jsou emise skleníkových plynů?
Lidmi způsobené emise skleníkových plynů, hlavně oxid uhličitý (CO2), fakt zesilují skleníkový efekt v atmosféře. To znamená, že se naše planeta zahřívá a mění se klima. Není to žádný výhodný nákup pro naši budoucnost.
A my, co rádi nakupujeme online, k tomu bohužel nemalou měrou přispíváme. Všechno, co si objednáme, se musí vyrobit, zabalit a hlavně doručit. A právě ta doprava a celý ten řetězec za sebou nechává velkou uhlíkovou stopu.
Hlavní “zdroje” emisí spojené s naším online nakupováním:
- Doprava: Letadla, lodě, kamiony, dodávky – každá cesta pro náš balíček znamená spalování paliv a emise. Expresní doručení nebo posílání každé položky zvlášť ten problém ještě zhoršuje.
- Balení: Většina zboží přijde v krabicích, často s mnoha vrstvami výplně. Výroba obalových materiálů a jejich pozdější likvidace spotřebovává energii a generuje emise.
- Výroba zboží: Samotná výroba elektroniky, oblečení (zvlášť té z rychlé módy) nebo nábytku je energeticky náročná a produkuje spoustu skleníkových plynů ještě předtím, než se zboží vůbec zabalí.
- Vracení zboží: Když se nám něco nelíbí a pošleme to zpět, zboží cestuje znovu. To jsou další emise z dopravy a bohužel se vracené zboží často ničí nebo vyhazuje, místo aby se znovu prodalo.
Jako šikovný online nakupující ale můžeme zkusit dopad snížit:
- Spojujte objednávky: Čím méně samostatných balíčků k vám jede, tím lépe.
- Zvažte pomalejší doručení: Bývá ekologičtější, protože eshopy můžou zásilky lépe konsolidovat.
- Přemýšlejte před nákupem: Každý nákup má svou stopu. Opravdu to potřebujete, nebo je to jen impuls? Míň nákupů = míň emisí.
- Věnujte pozornost balení: Některé eshopy už používají recyklované nebo minimalistické obaly.
- Podporujte udržitelné značky: I když je to někdy složité ověřit, zkuste se zajímat o to, odkud zboží pochází a jak se vyrábí.
Kolik CO2 z litru benzinu?
Při testování různých paliv a jejich dopadu na životní prostředí se samozřejmě díváme i na základní emise CO2 přepočtené na litr. U benzínu jsme zjistili, že spalováním jednoho litru se uvolní přibližně 3366 gramů CO2.
Je zajímavé srovnání s naftou. I když se často vnímá jinak, nafta má na litr emise CO2 paradoxně vyšší, konkrétně kolem 3616 gramů. Z čistě litrového pohledu je tedy benzín mírně pod touto hodnotou.
Plynné alternativy vycházejí z tohoto srovnání výrazně lépe. Litr CNG produkuje zhruba 2640 g CO2 a LPG, jako další testované palivo, dokonce jen 1660 g CO2 na litr. LPG je tak z hlediska objemových emisí CO2 mezi běžnými spalovacími palivy jasným lídrem.
Je ale klíčové si uvědomit, že tyto hodnoty jsou emise na litr paliva. Celkový dopad na emise vašeho vozidla závisí především na jeho spotřebě paliva na ujetou vzdálenost, což je metrika, kterou při našich testech vždy pečlivě hodnotíme.
Nejnižší emise v této tabulce má samozřejmě elektřina, zvláště pokud pochází z obnovitelných zdrojů, jako je solární energie. Ta v podstatě slouží jako benchmark pro to, kam směřují bezemisní řešení.
Kolik CO2 vyprodukuje doprava?
Když se podíváme na celkový dopad dopravy na emise CO2, vidíme jasný obrázek. Jednotlivé “produkty” na trhu přepravy cestujících se liší nejen komfortem či rychlostí, ale hlavně ekologickou stopou, měřenou v megatunách CO2.
Největším hráčem na poli emisí jsou jednoznačně osobní automobily. S obrovským výkonem přes 4502,6 miliard osobokilometrů ročně generují masivních 430,5 megatun CO2. Když přepočteme jejich efektivitu na osobu a kilometr z těchto dat, dostáváme se přibližně k 95,6 gramům CO2. Jsou všudypřítomné, flexibilní, ale jejich kumulativní dopad je enormní.
Hned v závěsu najdeme letadla. Ačkoliv jejich celkový výkon v osobokilometrech (cca 1760,1 miliard) je nižší než u aut, přispívají významnými 159,7 megatunami CO2. Co je zajímavé, přepočteno na osobokilometr vychází z těchto dat přibližně 90,7 gramů CO2 – jen o něco málo méně než u aut. Zřejmě se zde projevuje mix dálkových letů s vyšší obsazeností a méně efektivních regionálních spojů. Letadla jsou nenahraditelná pro dlouhé vzdálenosti, ale jejich uhlíková daň je vysoká.
Podstatně efektivnější “produkt” na trhu je autobusová doprava. S výkonem kolem 1187,4 miliard osobokilometrů vyprodukují “jen” 67,4 megatun CO2. Jejich efektivita na osobu a kilometr se pohybuje okolo 56,8 gramů CO2. Autobusy jsou skvělou volbou pro střední vzdálenosti a hromadnou přepravu, nabízejí výrazně nižší zátěž na životní prostředí než individuální automobilová doprava.
Absolutním šampionem v efektivitě jsou osobní vlaky. Ačkoliv jejich celkový výkon (cca 796,8 miliard osobokilometrů) je nejnižší ze srovnání, generují pouhých 10,4 megatun CO2. To je dechberoucí výsledek! Jejich uhlíková stopa na osobokilometr je zhruba 13,1 gramů CO2. Vlaky jasně ukazují, kudy vede cesta k udržitelnější hromadné dopravě, zejména na frekventovaných trasách.
Jak snížit emise skleníkových plynů?
Strategie pro redukci emisí začíná u drobných úprav. I zdánlivě nepatrné kroky se sčítají a tvoří základ pro udržitelnější životní styl s měřitelným dopadem na klima. To je klíčový “feature” této metodiky.
Přehodnocení dopravy: Váš osobní automobil jako nástroj poslední záchrany. Každý ujetý kilometr autem představuje významnou emisní zátěž. Recenze alternativ ukazuje jasného vítěze v efektivitě na osobu/km – veřejnou dopravu, cyklistiku nebo chůzi. Zvažte sdílení aut nebo carpooling jako “funkce”, které snižují individuální uhlíkovou stopu.
Spotřebitelské volby: Recenze nákupních zvyklostí s důrazem na “zelené” parametry. Při každém nákupu hodnotíme nejen cenu a funkci, ale i dopad na planetu. Hledejte lokální produkty s kratšími dopravními trasami, výrobky s minimálním nebo recyklovatelným obalem a preferujte trvanlivé věci před jednorázovkami. To jsou klíčové “specifikace udržitelnosti”.
Minimalistický přístup k nákupům: Optimalizace spotřeby jako klíčová “funkce” pro snížení emisí. Každý nový produkt má svou uhlíkovou stopu od výroby po likvidaci. Kriticky hodnoťte své potřeby a nakupujte pouze to nezbytně nutné. Tento přístup redukuje zbytečnou produkci a s ní spojené emise.
Efektivní správa potravin: Minimalizace odpadu jako “vylepšení výkonu” vaší domácnosti. Plánované nákupy v přiměřeném množství dramaticky snižují plýtvání jídlem. Rozkládající se potraviny na skládkách produkují metan, silný skleníkový plyn. Správné skladování a zpracování zbytků jsou “funkce”, které výrazně přispívají k redukci emisí.
Správné třídění odpadu: Zásadní “funkce” pro cirkulární ekonomiku a redukci emisí. Třídění umožňuje recyklaci, která je mnohem méně energeticky náročná než výroba z primárních surovin. Pečlivé oddělování plastů, papíru, skla a zejména bioodpadu (který jinak tvoří metan na skládkách) je nezbytnou součástí efektivní “správy zdrojů”.
Investice do zeleně: Rostliny jako vysoce účinná “technologie” pro pohlcování CO2. Stromy a další vegetace přirozeně absorbují oxid uhličitý z atmosféry. Podpora výsadby nových stromů a ochrana stávajících lesů a zelených ploch ve městech je jedním z nejefektivnějších “nástrojů” pro boj s klimatickou změnou.
Kolik procent CO2 je v atmosféře?
Obsah CO2 v atmosféře: Co říkají data?
Aktuální koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v zemské atmosféře se pohybuje kolem 0,04 % (přesněji je to mírně přes 415 ppm – parts per million – což odpovídá přibližně 0,0415 %).
Při analýze zdrojů CO2 je klíčové rozlišovat mezi celkovým objemem v atmosféře a ročními toky (emisemi a pohlcováním). Je to podobné, jako když testujete produkt – zajímá vás jeho celková hmotnost, ale i to, kolik energie za hodinu spotřebuje nebo vyprodukuje.
Podívejme se na hlavní body:
- Celkový objem (0,04 %): Tato hodnota představuje veškerý CO2 aktuálně přítomný v atmosféře. Je to výsledek milionů let přírodních procesů plus kumulativního efektu lidské činnosti od průmyslové revoluce.
- Přírodní toky: Příroda (oceány, vegetace, půda) každoročně vymění obrovské množství CO2 – uvolňuje ho (např. dýcháním, rozkladem) a zároveň pohlcuje (např. fotosyntézou, rozpouštěním v oceánech). Tyto přírodní toky jsou mnohonásobně větší než lidské emise. V preindustriální éře byly tyto přírodní toky zhruba v rovnováze, což vedlo k relativně stabilní koncentraci CO2 po tisíce let (kolem 0,028 %).
- Lidské emise: Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), výroba cementu a změny ve využívání půdy (odlesňování) přidávají do atmosféry CO2 navíc. Tyto roční lidské emise jsou menší než celkový přírodní *obrat*, ale představují významný *čistý příspěvek*, který přírodní procesy nedokážou plně a dostatečně rychle absorbovat.
- Nárůst koncentrace: Právě tento čistý přebytek CO2 z lidské činnosti způsobuje pozorovaný a dobře zdokumentovaný nárůst koncentrace CO2 v atmosféře od začátku průmyslové éry. Koncentrace vzrostla z preindustriálních 0,028 % na dnešních 0,04 %. I když je 0,04 % malé číslo v kontextu celé atmosféry, tento nárůst o cca 45 % oproti preindustriální éře je významný a přímo ovlivňuje radiační bilanci planety.
Z pohledu “testování systému” je tedy klíčové sledovat nejen celkové hodnoty, ale především *změny* a *čisté příspěvky*, které vedou k těmto změnám. Data jasně ukazují, že současný nárůst CO2 je primárně způsoben lidskou činností.
Kdo má největší pusu na světě?
Takže, největší pusu na světě má Samantha Ramsdell a drží na to naprosto boží rekord!
Její ústa se otevřou až na neskutečných 6,5 centimetrů! Představte si, to je přece perfektní velikost na ty obrovské americké koblihy nebo třeba limitované edice čokolád, které se jinde neseženou! To je prostě must-have pusa na nákupy dobrot!
A pozor, je to i influencerka! Určitě ji sledujte pro tipy na ty nejlepší a největší sladkosti světa!
CO jsou emise skleníkových plynů?
Takže, co přesně jsou ty emise skleníkových plynů? Představte si je jako klíčovou, i když naprosto nežádoucí, “funkci”, kterou do naší atmosféry přidáváme my, lidé. Tyto emise dramaticky zesilují přirozený skleníkový efekt, což má za hlavní následek postupné, ale zásadní oteplování naší planety. Je to jako byste na Zemi přehodili extra tlustou deku.
Hlavním “komponentem” v této směsi je oxid uhličitý (CO2). Ten je zodpovědný za obrovskou část problému – k celkovému oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Je to prostě dominantní “specifikace” současné klimatické situace.
Ale není to jen o CO2. Mezi další důležité “hráče” patří metan (CH4), často spojený se zemědělstvím a těžbou, oxid dusný (N2O) hlavně ze zemědělství a průmyslu, a různé fluorované plyny (F-plyny), které sice tvoří menší objem, ale mohou být tisíckrát účinnější v zadržování tepla než CO2. Každý z nich má svůj specifický “výkon” v zesilování skleníkového efektu.
Tyto emise pocházejí z našich hlavních “provozních činností” – spalování fosilních paliv pro energii a dopravu, průmyslové procesy, zemědělství a změny ve využívání půdy, jako je odlesňování. Jsou to v podstatě “odpadní produkty” naší moderní civilizace s obrovským dopadem.
Celkový “výsledek” tohoto zesíleného skleníkového efektu je globální oteplování, které spouští celou řadu klimatických změn – extrémnější počasí, tání ledovců a ledu v polárních oblastech, zvyšování hladiny moří a narušení ekosystémů. Je to složitý “systémový problém” s dalekosáhlými důsledky, jehož hlavním spouštěčem jsou právě tyto emise.
Kolik CO2 je nebezpečné?
Když se zaměříme na kvalitu vnitřního prostředí, často podceňovaným faktorem je koncentrace oxidu uhličitého (CO2). Zatímco běžné venkovní hodnoty se pohybují kolem 400 ppm, v nedostatečně větraných místnostech snadno stoupají. Už při koncentracích nad 1000 ppm, které nejsou nijak výjimečné například v kancelářích nebo ložnicích po probuzení, se mohou dostavit pocity únavy, snížená schopnost soustředění a celková nepohoda. Situace se zhoršuje s rostoucími hodnotami. Při dosažení úrovně kolem 5000 ppm, což se může snadno stát třeba v přeplněné a přetopené tramvaji se zavřenými okny, už můžete pocítit výraznější bolest hlavy a nevolnost. Koncentrace kolem 15 000 ppm už pro většinu lidí znamená znatelné dýchací obtíže. Extrémně vysokých 40 000 ppm a více pak představuje bezprostřední riziko ztráty vědomí. Monitorování a zajištění dostatečného větrání se tak ukazuje jako klíčové pro udržení nejen komfortního, ale i zdravého prostředí.
Jak snížit emise?
Optimalizujte svůj vůz pro nižší emise: Chytré tipy, které fungují
Nejde jen o moderní technologie. I se stávajícím vozem můžete výrazně snížit jeho ekologickou stopu a ušetřit palivo. Představujeme klíčové kroky, které každý řidič může ihned aplikovat a dosáhnout citelných výsledků.
Pravidelný servis – Zajištění špičkového výkonu
Stejně jako pravidelné aktualizace softwaru, i váš vůz potřebuje pravidelnou údržbu pro optimální funkci. Čisté filtry (vzduchový, palivový), správně fungující zapalovací svíčky a seřízený motor zajistí efektivní spalování paliva a minimalizaci škodlivých látek ve výfukových plynech. Zanedbaný vůz “dýchá” hůře, má vyšší spotřebu a vypouští více emisí.
Lehčí zátěž – Aerodynamika a hmotnost v hlavní roli
Každý kilogram navíc znamená vyšší spotřebu paliva, a tedy i vyšší emise. Zbavte se nepotřebných věcí v kufru (např. staré nářadí, které nevozíte). Myslete také na aerodynamiku – střešní boxy a nosiče na kola sundávejte, když je nepoužíváte. Vzduchový odpor roste s rychlostí a výrazně zvyšuje zátěž motoru.
Správný motorový olej – Tekuté zlato pro váš motor
Výběr správného motorového oleje s doporučenou viskozitou a specifikacemi (dle manuálu výrobce vozu) není jen o ochraně motoru. Kvalitní olej snižuje tření uvnitř motoru, což vede k lepší mechanické efektivitě a nižší spotřebě paliva. Moderní nízkoviskozitní oleje navíc pomáhají rychleji promazat motor po startu a optimalizují činnost katalyzátoru.
Plynulá jízda – Umění efektivity na silnici
prudké zrychlování a brzdění spotřebuje výrazně více paliva než plynulá jízda s předvídáním situace. Snažte se udržovat konstantní rychlost, využijte setrvačnost vozu a brzděte motorem, kdykoliv je to možné. Plynulou jízdou nejen snížíte emise a spotřebu, ale také prodloužíte životnost brzd a pneumatik.
Kontrola tlaku v pneumatikách – Základní, přesto klíčový krok
Podhuštěné pneumatiky mají větší valivý odpor, což přímo zvyšuje spotřebu paliva a emise. Pravidelně kontrolujte tlak podle doporučení výrobce vozu (obvykle uvedeno na sloupku dveří řidiče, v palivové nádrži nebo v manuálu). Správný tlak zároveň zajišťuje lepší jízdní vlastnosti, kratší brzdnou dráhu a delší životnost pneumatik.
Dodržování rychlostních limitů – Rychlost je nepřítel efektivity
Aerodynamický odpor roste s druhou mocninou rychlosti. Jízda vyšší rychlostí spotřebuje nepoměrně více paliva. Při rychlosti 130 km/h na dálnici je spotřeba výrazně vyšší než při 110 km/h. Dodržování rychlostních limitů, zejména na dálnicích, kde aerodynamika hraje hlavní roli, je jedním z nejjednodušších způsobů, jak snížit emise a spotřebu.
Vypněte nepotřebné spotřebiče – Každá elektrická zátěž něco stojí
Klimatizace, vyhřívání sedadel nebo zadního okna, ale i výkonné audio systémy odebírají elektrickou energii, kterou musí vyrobit alternátor poháněný motorem. To znamená vyšší zátěž motoru, který musí dodat více výkonu, a tedy i vyšší spotřebu paliva. Používejte tyto prvky s rozvahou, jen když je skutečně potřebujete.
Včasné řazení – Udržujte motor v optimálních otáčkách
Při manuální převodovce řaďte vyšší rychlostní stupeň včas (dle indikátoru řazení, pokud jej vůz má), aniž byste motor podtáčeli. Moderní motory jsou nejefektivnější v určitém rozsahu otáček, obvykle spíše nižším až středním. Při automatické převodovce nechte pracovat její logiku, která je často optimalizovaná pro spotřebu. Zbytečné vytáčení motoru zvyšuje spotřebu i emise.
Jaká je největší noha na světě?
Podle oficiálních údajů z Guinnessovy knihy rekordů má nejdelší nohy na světě u ženy Maci Currinová.
Titul získala v roce 2025, když jí bylo sedmnáct. Pro někoho, kdo řeší nákup oblečení, je hned jasné, co to znamená v praxi:
- Standardní konfekce, ať už jsou to legíny, kalhoty nebo džíny, na ni prostě nesedí.
- Všechno si musí nechávat šít na míru, což je sice fajn na originalitu, ale náročné na čas i peníze.
Její rekordní míry, měřené od kyčle až k patě, jsou:
- Pravá noha: 134,3 cm
- Levá noha: 135,3 cm
Tahle délka končetin je opravdu unikátní a přináší specifické výzvy v každodenním životě, hlavně co se týče oblékání.
Co je největší zvíře na celém světě?
Takže největší úlovek v celé živočišné říši?
To je jasně Plejtvák obrovský, nebo jak mu stylově říkáme, Modrá velryba. Je to naprostý vrchol luxusu a rozměrů, něco jako limitovaná edice, kterou si nemůžete jen tak koupit.
Tenhle kytovec je tak obrovský, že se vedle něj i ta největší superjachta zdá jako dětská hračka. Představte si objem celého obchodního domu v jednom jediném exempláři!
Najdete ho sice kosmopolitně ve všech oceánech, ale potkat ho, to je jako objevit vzácný klenot. Je to tak exkluzivní kousek, jehož cena je naprosto k nezaplacení.
A ty specifikace? Srdce má velikosti malého auta! Jazyk váží víc než dospělý slon! A na jídlo denně spotřebuje tuny krillu – to by byl teprve účet za nákup!
Kdo schvalil Fit for 55?
Ten balík opatření Fit for 55, co má snížit emise, se vyjednal hlavně za českého předsednictví EU, dohodla ho tam vláda Petra Fialy. Pak to šlo přes Evropský parlament.
V Evropském parlamentu to prošlo, ale ne tak drtivě – pro bylo 340 poslanců, proti 279. Takže žádná úplná shoda.
A co to znamená pro nás, běžné zákazníky? Je to celý velký plán, jak snížit emise v EU do roku 2030 o 55 %. Proto ten název „Fit for 55“.
Hlavně se to dotkne cen energií a dopravy. Počítá se s konečným zákazem prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Taky se rozšíří placení za emise (systém ETS) i na budovy a silniční dopravu, což poznáme na účtech za topení a cenách paliv. Ovlivní to i létání.
Na druhou stranu to taky znamená větší tlak a podpory na zateplování domů, tepelná čerpadla a elektromobily. Stát na to dává dotace, třeba v programu Nová zelená úsporám, aby lidi tu změnu zvládli finančně.
