Rekonstruovaná lidská pokožka: Tato metoda využívá laboratorně vytvořené modely lidské kůže, což umožňuje přesné simulace reakcí na kosmetické a chemické látky. Výhodou je, že reakce jsou specifické pro lidský organismus, a eliminujeme tak mezidruhové rozdíly.
Rohovkové buněčné linie: Testování na buněčných liniích rohovky je efektivní pro hodnocení dráždivosti očí, a to bez použití zvířat. Umožňuje rychlé a spolehlivé hodnocení bezpečnosti produktů.
Počítačové modely: Moderní technologie nabízí sofistikované počítačové simulace, které dokáží předpovědět chování látek v organismu. Tyto modely, založené na komplexních biochemických údajích, mohou nahradit testování na zvířatech, zejména v raných fázích vývoje produktů.
Studie na lidských dobrovolnících: I když se to může zdát kontroverzní, testování na dobrovolnících je důležitou součástí hodnocení bezpečnosti. Probíhá za přísných etických podmínek a umožňuje získat relevantní data o reakcích lidského těla na různé látky. Je třeba zdůraznit, že tato metoda se používá až poté, co byly provedeny další testy.
Jaké značky nejsou testovány na zvířatech?
Při hledání cruelty-free kosmetiky je důležité být obezřetný. Označení “netestováno na zvířatech” může být zavádějící. Následující značky by ale měly patřit mezi ty, které testování na zvířatech nepodporují:
100% Pure je oblíbená značka pro své přírodní složení a důraz na kvalitu. Jejich produkty jsou často veganské a bez syntetických barviv a parfemací.
Aftercare se specializuje na péči o pokožku po tetování, přičemž dbá na etický přístup k výrobě.
Amie je značka zaměřená na péči o pleť pro mladou generaci, s důrazem na jednoduché a účinné složení.
Jason Natural Cosmetics nabízí širokou škálu přírodních produktů pro péči o tělo, pleť a vlasy. Jsou známí svým závazkem k čistému složení.
Kiss My Face se pyšní dlouholetou tradicí v produkci přírodní kosmetiky, která je šetrná k pokožce i k životnímu prostředí.
Liz Earle Cosmetics * je známá především pro svůj čisticí balzám Cleanse & Polish. I když se značka může prodávat v zemích s povinným testováním, tvrdí, že netestuje na zvířatech. Doporučuji ověřit si aktuální informace.
Hedera natur (Almacabio, Eco, Equo, Florame) zahrnuje několik značek s certifikovanou bio kosmetikou. Produkty jsou vyrobeny z kvalitních přírodních surovin.
Laboratoire Holistica International se zaměřuje na doplňky stravy a přírodní kosmetiku s holistickým přístupem ke zdraví a kráse.
Lily LoLo Mineral Cosmetics je britská značka minerální kosmetiky, která je známá pro své jemné a nedráždivé složení.
Lush je známý svým etickým přístupem a bojem proti testování na zvířatech. Jejich produkty jsou často ručně vyráběné a obsahují čerstvé ingredience. Nutno ale poznamenat, že i Lush se může potýkat s problémy v zemích s povinným testováním, proto si dejte pozor na původ výrobků.
Manufaktura je česká značka, která nabízí tradiční kosmetiku s přírodními ingrediencemi, jako je pivo, víno nebo med.
Melvita je francouzská značka bio kosmetiky s důrazem na udržitelnost a transparentnost. Jejich produkty jsou certifikované a pochází z ekologického zemědělství.
Montagne Jeunesse (známá také jako 7th Heaven) nabízí pleťové masky a další produkty péče o pleť za dostupné ceny. Jsou certifikováni jako cruelty-free.
Nothing Nasty * je australská značka s přírodní a organickou kosmetikou. Podobně jako u Liz Earle, doporučuji ověřit si aktuální informace ohledně testování v zemích, kde je to povinné.
Organix South (Thera Neem) se specializuje na produkty péče o pleť s obsahem oleje z nimbovníku, který má antiseptické a protizánětlivé účinky.
Jak poznám, že je kosmetika testovaná na zvířatech?
Hledáte kosmetiku, která neubližuje zvířatům? Usnadní vám to logo s roztomilým zajíčkem s růžovýma ušima a nápisem “cruelty-free”, které uděluje organizace PETA (People for Ethical Treatment of Animals). Ale pozor, i když ho na výrobku najdete, neznamená to automaticky, že je produkt veganský. Logo totiž garantuje pouze absenci testování na zvířatech, nikoli to, že produkt neobsahuje žádné živočišné složky. Pro veganskou kosmetiku hledejte další certifikáty, například od The Vegan Society nebo V-Label. Důležité je také sledovat složení – vyhýbejte se látkám jako včelí vosk (beeswax), lanolin (z ovčí vlny), karmín (červené barvivo z hmyzu) a další. Informujte se, čtěte etikety a nenechte se zmást marketingovými triky – jen tak si můžete být jisti, že vaše kosmetika je opravdu etická a cruelty-free.
Co dělá tester?
Tester je vlastně takový superhrdina pro produkty, které si kupujeme. Nedělá jen to, že by našel chyby, ale hlavně se stará o to, aby se vůbec nestaly! Zabývá se procesy, které pomáhají těmto chybám předcházet.
Je to takový detektiv, co zkoumá, jestli všechno funguje tak, jak má. Často to dělá ručně, testuje různé situace, jako běžný uživatel. Připravuje si testovací scénáře, aby otestoval všechny možné varianty. Používá i speciální softwarové nástroje, aby mohl otestovat věci rychleji a víc najednou – třeba tak, že to za něj dělá počítač.
Když najde problém, nahlásí ho vývojářům, aby ho opravili. A potom, co to opraví, se ujistí, že je všechno v pořádku. Je to jako když si koupíte nový spotřebič a on se ujistí, že všechno funguje tak, jak má – a hlavně, že vás to pak nebude zlobit.
Co nesmí obsahovat přírodní kosmetika?
Co byste ve vaší přírodní kosmetice fakt nechtěli? Je to podobné, jako když si kupujete nový smartphone – chcete to nejlepší a nejzdravější.
Ropné deriváty – vazelína, parafín, minerální olej. Představte si to jako starý operační systém vašeho telefonu – funguje, ale je pomalý a zatěžuje systém. Tyto látky vytvářejí na kůži film, který ji dusí, místo aby ji nechal dýchat.
Parabeny – methylparaben, propylparaben, butylparaben, ethylparaben. Tohle jsou jako otravné reklamy, které se vám neustále objevují na displeji. Parabeny jsou konzervanty, které se sice starají o trvanlivost, ale můžou dráždit pokožku a u citlivějších jedinců způsobit i alergické reakce.
Silikony – ve složení produktů je poznáte podle koncovky “-cone”. Jsou jako tenký, lepkavý ochranný kryt na displeji. Sice chrání, ale zároveň brání pokožce dýchat a může způsobovat ucpávání pórů. Navíc, silikony se těžko rozkládají v přírodě, což je špatné pro životní prostředí.
Syntetické parfemace. Vůně jsou důležité, ale ne ty umělé. Syntetické parfemace můžou obsahovat stovky chemických látek, které nejsou vždy specifikovány a mohou vyvolat alergie nebo podráždění. Hledejte kosmetiku s přírodními esenciálními oleji – to je jako vůně nového, luxusního telefonu.
Ftaláty. Tyto chemikálie se používají k zjemnění plastů, ale najdete je i v kosmetice. Můžou narušovat hormonální rovnováhu a nejsou příliš šetrné k tělu. Je to jako mít v telefonu špionážní aplikaci, která sleduje všechno, co děláte.
Nanočástice. Nanočástice jsou tak malé, že se můžou snadno dostat do kůže a dostat se až do krevního oběhu. I když je jejich vliv na zdraví stále zkoumán, je lepší se jim vyhýbat. Stejně jako u nového telefonu, chcete znát jeho specifikace, a nanočástice jsou jako neznámá součástka s rizikem.
Co nesmí obsahovat kosmetika?
Kosmetika by v ideálním případě měla být synonymem pro péči a ochranu, ale bohužel, ne vždy tomu tak je. Pojďme se podívat na nešvary, kterých je třeba se vyvarovat:
Parabeny: Tyto konzervanty jsou zde asi nejčastěji skloňovány. Najdeme je v mnoha produktech pro prodloužení trvanlivosti. Problém? Mohou narušovat hormonální rovnováhu. Zvláště nebezpečné jsou pro citlivou pokožku a v těhotenství.
Syntetické vůně a barviva: Krásně vonící a barevné produkty lákají, ale mnohdy za to platíme zdravotním rizikem. Syntetické vůně jsou často koktejlem chemikálií, které mohou způsobovat alergické reakce, podráždění a dokonce i problémy s dýcháním. Barviva mohou obsahovat těžké kovy.
Ftaláty: Tyto látky se používají pro změkčení plastů a najdeme je i v kosmetice, kde slouží jako změkčovadla a nosiče vůní. Ftaláty jsou spojovány s endokrinními problémy a mohou mít negativní vliv na reprodukční zdraví.
Polyethylenglykol (PEG): PEG se používá jako emulgátor, rozpouštědlo a zvlhčovač. Mohou být kontaminovány škodlivými látkami, jako je dioxan, který je považován za karcinogenní.
Diethanolamin (DEA) a Triethanolamin (TEA): Tyto látky se používají jako emulgátory a pěnidla. V kombinaci s dalšími složkami mohou tvořit nitrosaminy, které jsou potenciálně karcinogenní.
Triclosan: Antibakteriální látka, která se používá v mýdlech, zubních pastách a dalších produktech. Může přispívat k bakteriální rezistenci a narušovat hormonální systém.
Laureth-sulfát sodný (SLES) a Lauryl-sulfát sodný (SLS): Často se používají jako pěnidla v šamponech, sprchových gelech a zubních pastách. Mohou dráždit pokožku a oči, a u citlivých jedinců vyvolávat alergické reakce.
Jak se v tom vyznat?
Zde je pár tipů:
- Čtěte složení: INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) je standardizovaný seznam ingrediencí. Zkuste si zvyknout na to, že jej kontrolujete.
- Hledejte certifikáty: Ekologické certifikáty (např. ECOCERT, COSMOS) zaručují, že produkt splňuje určité standardy kvality a složení.
- Věřte své intuici: Pokud vám produkt nevoní, nebo po něm máte pocit, že se něco děje s vaší kůží, raději ho nepoužívejte.
Jak probíhá testování na zvířatech?
Testování na zvířatech je bohužel stále realitou, i když se snažíme o alternativy. Jak to konkrétně vypadá? Existují různé typy testů, jejichž cílem je zjistit, jestli je daná látka, kterou budeme používat my, bezpečná pro lidi. Může jít o testy oční nebo kožní dráždivosti, kde se sleduje reakce na kontakt s látkou. Představte si třeba test oční dráždivosti – látka je vkapávána do očí králíků, kteří jsou znehybněni, a to za plného vědomí. Další metody zahrnují testování toxicity, kde se sleduje, jak látka ovlivňuje orgány zvířete po požití nebo vdechnutí. Používají se různé druhy zvířat, od myší a potkanů až po králíky a psy. V posledních letech se ale stále více rozvíjí alternativní metody testování, například in vitro testy, které probíhají v laboratořích na buněčných kulturách, nebo počítačové simulace. Společnosti, které se zavázaly, že netestují na zvířatech, obvykle využívají již existující data, testují suroviny na buněčných kulturách nebo využívají testy provedené na hotových produktech jinými firmami.
Co je to testování?
Testování je fascinující proces s mnoha tvářemi. Může znamenat:
- Experiment: Podobně jako vědec v laboratoři, i my v testování produktů provádíme řízené experimenty. Chceme ověřit, zda produkt splňuje očekávání, a identifikovat případné nedostatky. Je to systematický způsob, jak dokázat (verifikovat) nebo vyvrátit (falzifikovat) naše předpoklady o kvalitě a funkčnosti produktu.
- Průzkum a zpětná vazba: Někdy je testování spíše jako sběr informací prostřednictvím dotazníků a průzkumů. Zjišťujeme, jak uživatelé produkt vnímají, co se jim líbí a co by zlepšili. Je to neocenitelný zdroj dat pro další vývoj a zdokonalování. V testování produktů sledujeme nejen kvantitativní data (např. hodnocení na škále), ale i kvalitativní (otevřené odpovědi uživatelů).
Při testování produktů se zaměřujeme na několik klíčových oblastí:
- Funkčnost: Funguje produkt tak, jak má? Jsou všechny funkce dostupné a snadno použitelné?
- Použitelnost: Je produkt intuitivní a snadno ovladatelný pro cílovou skupinu?
- Výkon: Jak rychle a efektivně produkt funguje? Netrpí zpomalením nebo chybami?
- Bezpečnost: Je produkt bezpečný pro uživatele i pro data?
- Spolehlivost: Jak často se produkt porouchává? Je stabilní a spolehlivý v dlouhodobém horizontu?
Testování je klíčové pro zajištění kvality produktu a spokojenosti uživatelů. Kvalitní testování minimalizuje riziko nepříjemných překvapení po uvedení produktu na trh.
Jak poznat non-toxic kosmetiku?
Co s tím? První rada: neberte všechno, co se píše na obalu, automaticky jako fakt. Hledejte certifikace! Existují certifikáty jako ECOCERT, COSMOS nebo BDIH, které garantují, že výrobek splňuje přísnější kritéria a obsahuje jasně daný podíl přírodních složek. Tyto certifikáty kontrolují složení, způsob výroby a balení. Je to taková záchranná síť.
Druhá rada: čtěte složení! Seznam ingrediencí (INCI) vám prozradí víc, než efektní marketing. Naučte se hledat složky, kterým se raději vyhýbáte (parabeny, silikony, ftaláty, umělá barviva a vůně). Existují i aplikace a weby, kde můžete složení zkontrolovat a zjistit, jaká látka je “fajn” a jaká naopak “nefajn”.
Třetí rada: sledujte recenze a důvěřujte známým značkám, které jsou na trhu už dlouho a mají dobrou reputaci. Tím myslím značky, které se specializují na přírodní kosmetiku a mají transparentní přístup k informacím o svých produktech. A hlavně, poslouchejte své tělo. Pokud vám nějaký produkt nesedí, i kdyby byl sebevíc “přírodní”, raději ho nepoužívejte.
Co je to Jacíkův test?
Takže, co je to ten Jacíkův test? Představte si to jako rychlý a intenzivní workout, který prověří vaše fyzické limity! Není to jen o tom, abyste se dostali z bodu A do bodu B. Je to test obratnosti, síly a vytrvalosti v jednom balíčku.
V čem to spočívá? Jednoduché! Během dvou minut musíte co nejrychleji střídat polohy: leh na zádech – stoj – leh na břiše – stoj. Jak rychle to zvládnete a kolikrát se vám to podaří zopakovat, to už je na vás.
Proč je to zajímavé? Nečekejte žádné chytré hodinky ani aplikace. Jacíkův test je ryzí fyzická výzva. Je to skvělý způsob, jak otestovat a zlepšit svou celkovou kondici. A navíc, nepotřebujete žádné speciální vybavení – stačí vám prostor a odhodlání!
Proč se testuje na zvířatech?
Testování na zvířatech, kontroverzní téma, které se nás dotýká více, než si možná uvědomujeme. Proč se to vlastně dělá? Důvod je prostý, i když pro mnohé těžko přijatelný: zvířata jsou stále klíčová v základním i aplikovaném výzkumu. Umožňují nám lépe porozumět mechanismům fungování lidského těla, testovat účinnost nových léků a terapií, a to jak v medicíně, tak v biologii.
Není to jen o medicíně. I v zemědělství hrají zvířata roli, například při vývoji nových krmiv nebo metod chovu. A dokonce i ochrana životního prostředí se neobejde bez experimentů na zvířatech, ať už se jedná o testování toxicity látek nebo studium vlivu znečištění na živé organismy.
Historie navíc ukazuje, že testování na zvířatech mělo i velmi temné kapitoly. V minulosti, v dobách jaderného zbrojení, se zvířata stávala oběťmi testů jaderných zbraní, kde vědci zkoumali okamžité i dlouhodobé dopady radioaktivního záření na živé organismy. Tyto experimenty, i když dnes považované za eticky nepřijatelné, bohužel ukázaly, jak ničivá může být síla atomu.
Co by nemelo být v kosmetice?
Stejně jako u hardwaru, i v kosmetice najdeme komponenty, kterým se raději vyhneme. Představte si, že vybíráte nový telefon – určitě si projdete specifikace a zkontrolujete, zda neobsahuje nějaký zastaralý čip nebo nebezpečný typ baterie. S kosmetikou je to podobné, jen místo čipů a baterií máme parabeny, ftaláty a další chemické “vychytávky”.
Parabeny: Tyto konzervanty jsou jako antivirový program z roku 2005 – už dávno nefungují tak dobře a navíc můžou mít vedlejší účinky (v tomto případě hormonální disrupci). Hledejte produkty s modernějšími “firewally”, tedy alternativními konzervanty.
Syntetické vůně a barviva: Stejně jako levné LCD displeje s nekvalitními barvami, i syntetické vůně a barviva můžou dráždit pokožku a způsobovat alergie. Dejte přednost “OLED displejům” kosmetického světa – přírodním barvivům a esenciálním olejům.
Ftaláty: Tyto “změkčovadla” jsou jako nekvalitní USB kabely – můžou se snadno poškodit a uvolňovat škodlivé látky. Navíc jsou spojovány s reprodukčními problémy. Raději sáhněte po produktech bez ftalátů.
Polyethylenglykol (PEG): PEGy jsou jako “lagy” v online hře – můžou narušit bariérovou funkci pokožky a zvýšit vstřebávání škodlivých látek. Zkuste se jim vyhnout, pokud máte citlivou pleť.
Diethanolamin (DEA) a Triethanolamin (TEA): Tyto látky se používají k pěnivosti a mohou reagovat s jinými látkami za vzniku nitrosaminů, které jsou potenciálně karcinogenní. Stejně jako nekvalitní software, i DEA a TEA můžou mít neočekávané a nepříjemné “bugy”.
Triclosan: Tento antibakteriální “čistič” je jako přeinstalace systému kvůli jedné chybě – ničí jak špatné, tak i dobré bakterie. Navíc může přispívat k rezistenci bakterií na antibiotika. Je lepší ho nechat být.
Laureth-sulfát sodný (SLES) a Lauryl-sulfát sodný (SLS): Tyto “čističe” jsou jako příliš agresivní software pro odstraňování souborů – mohou vysušovat a dráždit pokožku. Hledejte jemnější alternativy.
Co znamená testování na zvířatech?
Pokusy na zvířatech, nebo také experimenty na zvířatech, jsou cílené úkony, které člověk provádí na zvířatech, s konkrétním cílem.
V dnešním světě, kde technologie hraje klíčovou roli, se to může zdát vzdálené, ale i v oblasti hardwaru a softwaru se historie psala i díky testování na zvířatech.
Nechápete? Představte si vývoj nového léku. Bez testování na zvířatech by nebylo možné ověřit jeho bezpečnost a účinnost, a to i pro nás, uživatele chytrých telefonů a nositelné elektroniky. Například testování materiálů pro nové baterie, které pohánějí naše oblíbené gadgety, často vyžaduje předklinické testování, které může zahrnovat i zvířata.
Nejde jen o léky. Výzkum v oblastech jako je nanotechnologie, která se využívá v displejích, senzorech a dalších pokročilých technologiích, se taktéž může opírat o data získaná z testů na zvířatech. Díky tomu se posouvají hranice toho, co je možné a my můžeme držet v ruce stále výkonnější a efektivnější zařízení.
Je důležité si uvědomit, že testování na zvířatech je stále předmětem diskuzí. Cílem je pochopit, že i ve světě technologií stojí za pokrokem i takové metody, které jsou kontroverzní.
Co nesmí být v kosmetice?
Holky, poslouchejte! Chceme přece jen to nejlepší pro naši pleť a vlasy, že jo? Takže co fakt NESMÍ v naší kosmetice být? Držte si klobouky, jdeme na to:
- SLS (Sodium Lauryl Sulfate) a SLES (Sodium Laureth Sulfate): Tahle partička se nejčastěji schovává v tekutých mýdlech, šamponech a sprchových gelech. Jsou to sice super pěnidla, ale dokážou pleť pěkně vysušit a podráždit. Hledejte radši jemnější alternativy!
- Ftaláty (DBP, DMP a DEP): Tyhle potvůrky najdete často v laciných parfémech a lacích na nehty. Jsou podezřelé z toho, že narušují hormonální systém. Ble!
- Hliník: Často se vyskytuje v antiperspirantech. Některé studie naznačují souvislost s Alzheimerovou chorobou a rakovinou prsu. Zvažte přechod na přírodní deodorant!
- Parabeny: Tyhle konzervanty (methylparaben, ethylparaben, propylparaben, butylparaben, isobutylparaben) prodlužují trvanlivost produktu, ale můžou být alergeny a narušovat hormonální rovnováhu.
- Dimethicon (polymethylsiloxan, E 900): Tenhle silikon dodává pleti a vlasům hebký pocit, ale je to jen iluze! Ve skutečnosti pleť dusí a vlasy zatěžuje.
- Umělá barviva: Označují se jako CI (Colour Index) a číslem. Některé z nich můžou způsobovat alergické reakce a podráždění. Sázejte na přírodní barviva z rostlin!
A teď to nejlepší na konec:
Silikony v kosmetice: Kapitola sama pro sebe!
Silikony jsou všude! Ve vlasových sérech, krémech, make-upech… Dodávají pleti a vlasům okamžitý hladký vzhled, ale z dlouhodobého hlediska je to spíš klam. Vlasy a pleť obalí neprodyšnou vrstvou, brání vstřebávání živin a můžou způsobovat pupínky a suché konečky. Naučte se číst složení a hledejte produkty “bez silikonů”. Vaše pleť a vlasy vám poděkují!
Jak se testuje kosmetika?
Kosmetika? Žádný strach z testování na zvířatech už dávno! Dneska se to dělá chytřeji. Představ si, že místo chlupatých kamarádů se používají super moderní trojrozměrné modely lidské kůže. Je to jako miniatura tvojí pleti, jen bez tebe samotné.
A to není všechno! Při testování, jestli ti krém nezpůsobí nějakou neplechu, se používají i bakterie a kvasinky, pozorovatelné pod mikroskopem. Na nich se dá krásně vidět, jak bude tvoje pleť reagovat s novým sérem, třeba když se namažeš a jdeš na sluníčko. Takže se nemusíš bát, že ti nějaká nová složka způsobí nečekané fleky. Věda jde dopředu, víš? A ty můžeš nakupovat kosmetiku s klidným svědomím.
Co je huť test?
Co je to ten Huť test, o kterém se tolik mluví? Jedná se o takzvaný test na nakloněné rovině (HUTT test, z anglického „head-up tilt table test“), který je klíčovým nástrojem v diagnostice příčin synkop (krátkodobých ztrát vědomí) a kolapsů. Provádí se od roku 1986 a vlastně simuluje situaci, kdy může k takové ztrátě dojít.
Během testu leží pacient na speciálním stole, který se naklání do různých úhlů. Sleduje se srdeční frekvence, krevní tlak a případné projevy synkopy. Díky tomu lékaři zjistí, zda je za ztrátami vědomí například problém s regulací krevního tlaku nebo jiné kardiovaskulární příčiny. Je to důležité pro stanovení správné diagnózy a nastavení efektivní léčby.
Jak se testuje na zvířatech?
Ptáte se, jak probíhá testování na zvířatech? Je to bohužel stále rozšířená praxe, a i když se v posledních letech snažíme hledat alternativy, zvířata v laboratořích hrají významnou roli. Nejčastěji se testy provádí na malých hlodavcích, jako jsou myši, krysy, křečci a morčata, ale zapojeni jsou i králíci. Méně časté, ale stále přítomné, jsou testy na kočkách, psech, koních, ptácích a dalších zvířatech.
Co se s těmito zvířaty děje? Zvířata jsou vystavena různým procedurám, často dost drsným. Zde je jen pár příkladů:
- Testování toxicity: To zahrnuje nucenou konzumaci, inhalaci nebo injekce chemických látek. Cílem je zjistit, jaké dávky jsou pro zvíře toxické.
- Testy dráždivosti: Aplikace látek na kůži nebo do očí zvířat, aby se zjistilo, jak dráždí.
- Testy na účinnost léků: V podstatě zkouška, zda lék funguje tak, jak má.
A co s tím, co to má společného s technologiemi? No, hodně. Testování na zvířatech se týká nejen kosmetiky a léků, ale i materiálů a součástí, které se používají v technologiích. Mnoho z těchto testů je povinných pro uvedení výrobku na trh.
Alternativy existují, ale ještě nejsou dokonalé. Mezi ně patří:
- In-vitro testy: Testy prováděné na buňkách a tkáních v laboratořích.
- Počítačové simulace: Využití modelů a algoritmů k předpovědi účinků látek.
- Testování na lidech (v některých případech, samozřejmě s etickým přístupem a po zvážení rizik).
Průmysl se posouvá směrem k těmto alternativám, ale stále to trvá. Je důležité být informovaný spotřebitel a podporovat společnosti, které se zavazují k humánnímu přístupu.
Jak vytřídit kosmetiku?
Tak jo, ať v tom máme jasno! Jak třídit kosmetiku je věc, co nás trápí skoro všechny, zvlášť když se doma hromadí tuny obalů. Tady je to z praxe:
Žlutý kontejner:
Do žlutého kontejneru patří prázdné a důkladně vymyté plastové lahvičky od šamponů, kondicionérů, sprchových gelů, ale i od krémů a pleťových vod. Jo a taky ty plastové obaly od masek na vlasy a podobných věcí. Důležité je fakt ty obaly vymýt, ať to tam necáká a nelepí.
Směsný odpad (černý kontejner):
Co s tím zbytkem? No, zbytky kosmetiky, co nejde vymýt, jako jsou zbytky make-upu, rtěnek, nebo třeba krémy, které už z obalu nedostanete, slitěte do nějakého igelitového pytlíku a ten pak rovnou do černého kontejneru. Je to taková rychlá pomoc, když nechcete trávit hodiny drhnutím.
Sběrný dvůr:
A co s velkým množstvím? Pokud máte kosmetiky fakt hodně, ať už prošlé, nebo nějaké větší obaly, které se nikam nevejdou, musíte to odvézt do sběrného dvora. Tam s tím umí lépe naložit, než v běžném kontejneru.
Zajímavosti a tipy:
- Zkuste používat kosmetiku v pevném stavu, jako jsou šampony a mýdla. Mnohem méně obalů.
- Sledujte, jestli se dá obal rozebrat na více částí. Víčko do plastu, zbytek do směsného.
- Někdy se dá kosmetika sbalit a vrátit přímo do obchodu. Zkuste se zeptat.
