Tento článek se zabývá užíváním určitých a neurčitých členů (artiklů) v anglickém jazyce. Neurčitý člen a se používá před podstatnými jmény v jednotném čísle, která začínají na souhlásku, zatímco an se používá před podstatnými jmény v jednotném čísle, která začínají na samohlásku.
- Příklad: She is a doctor.
- A také: He is an engineer.
Užitečné informace:
- Před slovy začínajícími na písmeno h, které se vyslovuje jako samohláska, se používá an: an hour (hodina).
- Pokud podstatné jméno začíná na souhlásku, ale vyslovuje se jako samohláska, používá se an: an umbrella (deštník).
- Před zkratkami a akronymy začínajícími na samohlásku je nutné použít an: an FBI agent (agent FBI).
Zajímavost:
- Člen a pochází ze staroanglického slova an, které znamenalo jeden.
Jak poznat, kdy je člen potřeba?
Člen the označuje konkrétní předmět, o kterém se již hovořilo nebo který je již znám.
Člen a/an označuje nekonkrétní předmět, který se zmiňuje poprvé.
Jak poznat, zda je člen potřeba, či nikoliv?
Při používání členů v angličtině je třeba brát v úvahu řadu pravidel.
Neurčitý člen (a/an) se používá:
- před podstatným jménem v jednotném čísle, které se zmiňuje poprvé a je čtenáři/posluchači neznámé;
- před podstatným jménem označujícím povolání, funkci, hodnost, titul atd., pokud se jedná o konkrétní osobu;
- před podstatným jménem označujícím den v týdnu, měsíc nebo denní dobu, pokud se zmiňuje poprvé (podruhé se použije určitý člen nebo žádný);
- před podstatným jménem označujícím míru, váhu, objem, množství atd.;
- před podstatným jménem označujícím část něčeho;
- před podstatným jménem s přídavným jménem v superlativu;
- před podstatným jménem ve výkřicích větách.
Určitý člen (the) se používá:
- před podstatným jménem, které je čtenáři/posluchači již známo nebo bylo dříve v textu zmíněno;
- před podstatným jménem v jednotném čísle, pokud označuje předmět nebo pojem, jedinečný svého druhu;
- před podstatným jménem ve množném čísle, pokud označuje skupinu předmětů nebo pojmů, považovaných za celek;
- před podstatným jménem v jednotném čísle, pokud označuje třídu předmětů nebo pojmů;
- před podstatným jménem označujícím zeměpisné objekty (státy, města, řeky, hory atd.);
- před podstatným jménem označujícím instituce, organizace, firmy atd.;
- před podstatným jménem označujícím názvy novin, časopisů, knih atd.
Existují také případy, kdy se člen nepoužívá. To se stává:
- před podstatnými jmény označujícími abstraktní pojmy;
- před podstatnými jmény označujícími názvy jazyků;
- před podstatnými jmény označujícími názvy věd;
- před podstatnými jmény označujícími názvy dnů v týdnu, měsíců a ročních období (s výjimkou případů, kdy se používají s určitým členem);
- před podstatnými jmény označujícími názvy jídel a nápojů;
- před podstatnými jmény označujícími názvy měsíců a dnů v týdnu (s výjimkou případů, kdy se používají s určitým členem);
- před podstatnými jmény označujícími názvy sportů a her.
Jaký člen se používá s přídavnými jmény?
Člen the se používá k označení konkrétních objektů.
- Používá se před podstatnými jmény (obecnými i vlastními),
- před přídavnými jmény,
- a také v ustálených spojeních.
Jak se vyhnout záměně členů v angličtině?
Když mluvíme o „popisu třídy“, použijeme člen „a“ nebo „an“. Když máme na mysli konkrétní instanci objektu, řekneme „the“.
V jakém případě se používá člen a?
Člen a:
- Neurčitý člen.
- Používá se před podstatným jménem v jednotném čísle.
- Je odvozen ze staroanglického slova „jeden“.
Proč v češtině nejsou členy?
V češtině, která patří mezi syntetické jazyky, nejsou členy, protože kategorie určitosti/neurčitosti se vyjadřuje gramaticky pomocí skloňovaných částí slova. To znamená, že určitost nebo neurčitost podstatného jména se vyjadřuje pomocí koncovky, přípony nebo přídavného jména, nikoliv pomocí samostatného slova, jako je tomu v analytických jazycích, jako je angličtina nebo francouzština.
Člen je pomocná část řeči, která stojí před podstatným jménem a označuje jeho určitost nebo neurčitost. V jazycích, kde existují členy, se mohou měnit podle rodu, čísla a pádu podstatného jména. V češtině členy chybí, a proto se gramatická informace o určitosti/neurčitosti podstatného jména předává jinými způsoby.
Například v češtině se určitost podstatného jména může vyjádřit pomocí koncovky. Podstatná jména v nominativu jednotného čísla bez koncovky jsou obvykle neurčitá, zatímco podstatná jména s koncovkami -a, -я, -o, -e jsou určitá.
Dále se určitost podstatného jména může vyjádřit pomocí přípony. Přípona -k- obvykle označuje neurčitost podstatného jména, zatímco přípona -ík- označuje určitost.
Nakonec se určitost podstatného jména může vyjádřit pomocí přídavného jména. Přídavné jméno ten označuje určitost podstatného jména, zatímco přídavné jméno nějaký označuje neurčitost.
Zkrátka, v češtině se kategorie určitosti/neurčitosti podstatného jména vyjadřuje gramaticky pomocí skloňovaných částí slova, nikoliv pomocí samostatného slova, jako je tomu v analytických jazycích.
Kdy se člen nesmí použít?
Člen se nepoužívá před podstatnými jmény ve množném čísle, protože již vyjadřují pojem množnosti. Dále se člen vynechává před nespočetnými podstatnými jmény označujícími látky, abstraktní pojmy atd.
Vlastní jména, jako jsou názvy většiny zemí, měst, hor, jezer, kontinentů a světadílů, se také píší bez členu. Je to proto, že jsou jedinečná a nevyžadují další určení.
Je třeba zmínit několik výjimek z pravidel užívání členů:
- Člen se může používat před podstatnými jmény ve množném čísle s předložkami of nebo at.
- Některá nespočetná podstatná jména se mohou používat s členem v určitých kontextech.
- V některých případech se členy používají před vlastními jmény k označení určitosti nebo neurčitosti objektu.
Správné používání členů v angličtině je důležité pro jasné a přesné vyjádření myšlenek. Znalost pravidel užívání členů vám pomůže zlepšit vaše komunikační dovednosti a učinit vaši řeč gramaticky správnější.
